Průvodce výlety:
Krajina
Každá krajina v sobě skrývá stopy svého vývoje od dávných dob až po současnost. Připomíná tak palimpsest – pergamen, z něhož středověký písař stíral stopy starých textů, aby ho mohl znovu použít.(Ložek V., 2004)
Každá krajina k nám nějakým způsobem hovoří a nese v sobě otisky historie, ať již té dávné, která zformovala její podklad a dlí skryta v kamenech, nebo té lidské, která se zaryla do krajiny úvozem a polními cestami.
Pokud bychom měli vyjádřit, jak hovoří krajina mezi Strakonicemi a Šumavou, nejspíš by se dalo říct, že mluví tišeji než krajiny jiné. Spíše si tak mumlá a pobublává a nenápadným ševelem vás obstoupí, aniž byste si toho hned všimli.Nevtíravě vám nabídne své širé rozhledy, jablka a švestky u cesty, louky, kamenné valy, kapličky, úvozy, kapradí, krávy, stráně, vesničky, zmije, mateřídoušku, potůčky i s bažinou, všeho tak akorát, že je pořád na co se koukat.
A vida, při pohledu na geologickou mapu se ukazuje, že předhůří Šumavy je tvořeno tzv. pestrou skupinou Moldanubického plutonu. Ten vznikal v procesech variského vrásnění patrně ke konci prvohor (300-360 mil.let) a ukrývá v sobě přetavené a jinak metamorfované horniny předvariského stáří. Jižní Čechy tak jsou tvořeny jednak starší – jednotvárnou skupinou Moldanubika, což jsou jílovité hlubokomořské sedimenty různého stupně přeměny (pararuly, svory, jílové břidlice) a mladší skupinu – tu pestrou- tvoří hlubinné vyvřeliny a všeliké horniny nejasného stáří. Zajímavé jsou časté krystalické vápence (vápence prošlé metamorfózou) a grafitické břidlice. Najdeme tak mnohdy zcela odlišné přírodní enklávy jen kousek od sebe. Poctivé ortorulové či žulové balvany a kus vedle nesměle vylézající vápencový výchoz…
Sudslavice Kůstrý
Z pozdějších geologických období se již žádné uloženiny nezachovaly. Variské horstvo bylo postupně obrušováno a zarovnáváno, nové, málo odolné sedimenty, splavovány a odnášeny. Od třetihor se začaly zařezávat vodní toky a prohlubovat říční údolí do podob, jež známe dnes. V předhůří Šumavy se vyvinul typický reliéf kopců, strání a zaříznutých údolí potoků. Během čtvrtohor v ledových dobách zbrázdil kopce místní ledovec a zanechal po sobě balvany a místy až kamenná moře, skalky na vrcholcích vypreparoval do rozeklaných podob, jimž se říká mrazové sruby (vrch Kůstrý). Množství jeskyň a jeskyněk vzniklých mrazovou erozí pak uchovalo ve svých útrobách pozůstatky pleistocénní zvěře.
Kopcovitá a pestrá krajina ovšem v dobách prvního osídlování (nejméně 2 tis.před n.l.) rozhodně nepřilákala své keltské obyvatele svými výhledy a panoramaty, neboť byla ještě pokryta hvozdy.
Variské pohoří, které se dále táhne Evropou přes Bavorsko, Porýní, francouzské Vogézy a tvoří i část Jižní Anglie, představovalo páteř keltského evropského osídlení. Od dob Halštatské kultury v této oblasti vznikala hradiště a důležitá zastavení na solné a zlaté stezce.
Variská pohoří patrně přirostla Keltům k duši…I když ne jen jim. Když přišli v 5. stol. našeho letopočtu Slované, usadili se často na místě zaniklých keltských oppid. Zlatonosné řeky a obchodnické stezky mezi střední Evropou a Podunajím lákaly do této oblasti až do konce středověku. V 11. století s rozvojem hutí a skláren navíc stoupla potřeba dřeva. I tak se však oblasti Šumavy ještě dlouho říkalo zkráceně „Les“ či „Hvozd“ (Latinsky Silva)
Hospodaření v krajině předhůří přineslo nový prvek, který už dnes vnímáme jako nedílnou součást krajiny. Otevřené rozhledy přes louky a pastviny střídající les a remízky. Kdepak Hvozd. Ten už ne, ale ony ty pastviny a veselé úvozy a vílí paloučky a podmáčené louky taky nejsou k zahození.
A co je taky příjemné, v krajině šumavského předhůří je spousta cest, cestiček a úvozů a většinou jsou právě tam, kde je očekáváte. Logicky vedou nejpříhodnějšími terény. Patrně po nich chodívali již pradávní obyvatelé (kudy by taky chodili jinudy?). Současné vesničky a tvrze jsou doloženy již ze 13. a 14. století. Každý druhý kostelík tu má románské základy.
Na turistickou značku narazíte zřídka. Chcete támhle do té vesnice naproti na kopci? Tak si to namiřte dolů loukou a určitě narazíte na úvoz, ten vás dovede k brodu a odtud už je kousek
na polní cestu. Po cestě máte všechno, co potřebujete. Úvozy jsou veselé a zastíněné lískami. V kamenných zídkách roste kapradí, na okraji pole kaplička, lípa, mateřídouška, na obzoru krávy a statek. Všechno jak má být.
V této klidné krajině ale existuje i další vrstva. Není tak poklidná. Naopak je znepokojivá a na podzim, když se stmívá, máte pocit, že z puklin kamenů na vás něco vyskočí. Podél cest červené bobule kaliny a v údolí Volyňky je teskno. Nad tím vším kopec s prastarou akropolí – Věnec. Zůstal opuštěný od keltských dob. Ani Slovani ho znovu neobydlili. Snad že místní bohové zůstali ještě příliš živí. Asi 20km západně od něj leží Obří hrad u Popelné- nejmonumentálnější hradiště v okolí. Ale vlastně skoro na každém kopci tu dodnes nacházíme památky osídlení. Vesnice stojí na místě původních keltských osad a balvany na vrších kopců zůstaly…
Pokud půjdete z Hoslovic pěšky do Vimperka, vemte to pěkně přes louky a kopečky a pokaždé, když zdoláte vršek kopce, budete odměněni výhledem a pak cestou po stráni dolů k potůčku. Každopádně si to zamiřte přes Sudslavice. Vylézají tam na povrch již zmíněné krystalické vápence a ty zde hostí pravou rostlinnou aristokracii. Nad železniční tratí, která se vine údolím Volyňky, se naskytne pohled na svítící vápence a krasové jezírko. A na těch skalách možná najdete turmalínová slunce, která si tam vykrystalizovala. Bývalé vápencové lůmky jsou zarostlé a bují v nich všeliké teplomilné křoviny a dole pod tratí je obrovská krásná lípa a statek. Tyhle krystalické vápence vykukují občas na různých místech toho údolí. U Malenic tvoří pseudokrasovou jeskyňku, kde se našly lecjaké kosti a zbytky pravěkých zvířat.
A taky kousek odtud v Bohumilicích vykopali na poli v roce 1829 meteorit. (Jeho hlavní část váží 59kg a nějaké ty střípky se ještě našly po okolí)
Tak jen „vstupte do krajiny“ okolí Hoslovic, vydejte se na jakoukoliv stranu a pokud se vám nechce chodit z kopce na kopec, lehněte si na stráň, utrhněte si mateřídoušku, nasbírejte si jablka a koukejte. (Jen dejte pozor na ohradníky a stáda, občas vám na lukách zkříží cestu).
Zpět na úvodní stránku výletů