Kralovstvi

To prý kdysi takhle táhl Attila, bič boží, lesy Hercinskými a na Hoslovické Hůře jeho kůň zakopl. Attila se vytrhl z přemýšlení, rozhlédl se. Rozhledna tam tehdy ještě nestála, ale přece viděl zemi krásnou, malebnou, medem a strdím oplývající, pravil:

Výkřik tento slyšel pantáta Čech daleko v Asijských stepích, sebral svůj kmen a vyrazil. Protože byl ale línej, zastavil se na kopečku zvaném Říp a dál už netáhl.

Ale není čeho litovat. Odedávna Jižní Čechy stály tak trochu stranou bouřlivého dění ve střední Evropě, chráněny bažinami a kopci, kam se vojevůdcům příliš nechtělo. I když i tudy vojska občas protáhla. Není divu, že právě v jižních Čechách si kdysi Rožmberkové vybudovali svoje skorokrálovství, odkud mohli soupeřit o moc se samotným panovníkem. A tak vlastně není žádný div, že právě v jižních Čechách vzniklo i pohádkové království s milostivým králem Zdeňkem I Troškou zvaným. A že vliv tohoto království pomalu proniká do dalších českých regionů.... Ale nepředbíhejme událostem.

V jihočeské krajině plné tajuplných míst opředených pověstmi z doby dávno před Attilou, plné mohyl, tajemných kamenů, se nadpřirozeným bytostem odedávna dobře dařilo. Na Šumavě žili obři. A jestli chcete vědět, proč vyhynuli, tak si přečtete Werichovu pohádkovou knížku Fimfárum. Rybníky a řeky v Pošumaví byly zabydleny vodníky, na paloucích tančily rusalky, kdo se vracel pozdě domů, musel si dát pozor na světýlka a takový divý nebo ohnivý muž v lese dovedl vyděsit. Civilizace vnikla i do jižních Čech, i když s poněkud menším hřmotem než do jiných částí země. Kde jinde tedy by se měly pohádkové bytosti schovat, než právě v jižních Čechách? Přežily dobu, kdy jsme chtěli poroučet větru, dešti, vody se pomalu čistí, dneska už může vodník nebo princezna vystrčit nos, ale stojí o ně ještě někdo? Děti dnes znají lépe různé postavy a postavičky ze zahraničních seriálů. Strašidelné historky nám nahradí televize, hned několik příběhů za večer, a když jdeme spát, ani nevíme, co se opravdu stalo a co byl smyšlený příběh. Jen té poezie je v tom méně než v těch starých horrorových bájích. Nějak se nám ze života vytratila. A také to povědomí, že dobro by mělo nakonec přece jen zvítězit...

A tak vzniklo Jihočeské pohádkové království. Pohádkové království je pro všechny děti a dospělé s fantazií. Náš milostivý pohádkový král Zdeněk I. Troška zvaný v Hošticích u Volyně rozený uděluje svým poddaným statut pohádkové kanceláře (to v případě informačních center), pohádkového ubytovatele penziónům a hotelům a pohádkových služeb. U všech těchto skupin je možno obdržet jednu, dvě nebo tři korunky dle počtu splněných kritérií. Korunky neříkají, který hotel je luxusnější. Kritéria jsou zaměřena tak, aby každý turista, který pohádkové zařízení navštíví, zažil něco pohádkového, zajímavého a aby se bavili dospělí a především děti.

Všechna zařízení mají svou pohádkovou postavičku, básničku a razítko. Pohádková zařízení se třemi korunkami mají i svou pohádku.

Pohádkové království má své pasy a vandrovní knížky, do kterých vandrovníci v jednotlivých místech dostávají razítka. Když jich mají dost, dostanou v hlavní pohádkové kanceláři diplom. Mohou se zapojit i do sbírání pohlednic a zúčastnit se losování o horské kolo. Ale již během putování přináší pas, vandrovní knížka a výletní karty řadu výhod a slevy v některých turisticky zajímavých objektech. Kdo neví, kam vyrazit s dětmi, může se vypravit na turistický pochod s kaprem Jakubem.

Pohádkové království pro vandrovníky a poddané také pořádá každoročně celou řadu akcí inzerovaných v pohádkových novinách, na www.pohadkovekralovstvi.cz a i v nepohádkových médiích.

Penzion U Starýho kance v Hoslovicích je tříkorunkovým penzionem a vůbec prvním penzionem, kterému se podařilo splnit náročná pravidla kolaudace.

A pohádková postavička? Tou je chrochně. Cože? Chrochňátko, přece malé prasátko. A co má společného s tím starým kancem? Tak si přečtěte pohádku, jak to bylo, když kapr Jakub poprvé zavítal do Hoslovic.

Hoslovického majitele penzionu Pepu Daňka náš milostivý pan král ráčil v Krumlově léta páně 2005 povýšit do šlechtického stavu a udělit mu titul zemana. Dnes je to tedy „svobodný pán Josef Daněk, zeman z tvrze U Starýho kance“. Hoslovice se tudíž stali zemanstvím a titul dědičně přešel i na nejstarší dceru Terezu.

Největší pohádkovou akcí je každoroční vyhánění stáda krav na pastvu. Je to tradiční rituál, po staletí velmi důležitý pro všechny, kteří se živili a živí pastevním chovem skotu, oveček a dalších zvířat. Koná se druhou sobotu v květnu.

Ale i kdykoliv jindy tu můžete s trochou fantazie vstoupit do pohádkového světa. V knihovně po dědečkovi jsme našli notně ohmatanou knížku od pana Adolfa Daňka „Báje českého Pošumaví“ vydanou v roce 1930. Dva příběhy z blízkého okolí si na ukázku můžete přečíst: Pytlák - světýlko z Hodějova a O rusalkách ze Zvotok. Nebo se začtěte do knížky Pověsti dobršské, která vyšla v roce 2001. Tenhle kraj se odjakživa pohádkovými bytostmi jen hemžil. Nadpřirozené bytosti byly dobré i zlé, ale skoro častěji zlé. Dnes bychom si přáli, aby nám pohádka spíš náš život prosvětlila. Aby nám přinesla do života něco zajímavého, pro děti i trochu dobrodružství, aby všechno dobře dopadlo, aby bylo veselo a abychom v tom dnešním shonu zažili chvíli pohody, prostě jako v pohádce. A to vám právě nabízí Penzion U starýho kance v Hoslovicích.

Třeba i vy potkáte u potoka kapra Jakuba s chrochňátkem, najdete dračí vejce a poklad nebo se u rybníčka setkáte s vodníkem. Ale žádný zlý vodník to nebude, ten by se na zemanství u Daňků dlouho neudržel. Bude to spíš takový malý, zatím nesmělý, ale veselý vodníček. Ale děti pozor! Stejně byste si neměli hrát u vody bez rodičů, takový malý vodníček neví, že ještě neumíte pořádně plavat, a kdyby si s vámi chtěl hrát, nemuselo by to dobře dopadnout.