Pytlák - světýlko
Nedaleko vesnice Hodějova (odtud pocházel starobylý rod pánů z Hodějova) je panský rybník. Není veliký, ani hluboký; na břehu roste husté rákosí a vrboví. Zjara přijeli sem s voznicemi*) a vypustili do rybníka matky, to jest velké kapry, aby se tu třely. V létě hemžilo se v rybníce až až potěru (malilinké rybičky, kapří plůdek). Na podzim rybník vylovili a potěr převezli ve voznicích do hlubších rybníků, aby tam dorostl. Po třech letech dorostli kapříci na 2 kg a vylovili je na prodej.
Porybnému tuze záleželo na tom, aby matky nebyly chytány ani plašeny. Proto i v noci sem často docházel a hlídal.
Ve vsi žil bohatý sedlák Homolka a ten od malička rád chytal ryby. Ta vášeň s ním rostla. Měl tolik peněz, že si mohl nakoupiti každého dne ryb, že by je ani nesnědl, ale o to nestál. Chytat a jen chytat byla jeho touha, a čím bedlivěji porybný hlídal, tím bylo to lákavější sedláku.
To nebezpečí bylo mu nejmilejší při nočním lovu. To jsem zas porybnému vypálil rybník!" smál se a okazoval ženě velikého kapra. "Ten bude zas vyvádět, ha, ha!"
Ženu moc mrzelo, že její muž je pytlákem a bála se, aby ho nechytili, neboť tehdy byly přísné tresty. Třeba uťali ruku. aby mu zašla chuť na panské ryby!
Porybný hlídal někdy celou noc; a když byl ukryt v sítí zde. slyšel, že na druhém konci rybníka voda šplouchá a pytlák utíká. Porybnému nebylo tak o rybičku, vždyť jich mají páni dost - jak sám říkával své ženě - ale že mu kazí třecí rybník a on nebude pak míti dost potěru. "A je to nějaké pochutnání na tak starém kapru? Vždyť je to maso jako bláto!"
Marně hlídal jednoho léta. Věděl, že v rybníce jest již jen několik matek, ostatní vychytány. A pytláka ne a ne dostat! Tu pomohl mu .... vodník! Porybný mu nikdy neublížil a nechal ho na pokoji, ač mu také někdy ulovil rybu, když dostal na ni chuť. A když bylo málo ryb, svedla se vina na vodníka. Proto měl vodník zlost na pytláka!
Jednou v noci ten bohatý sedlák kradl se tmou k rybníku. Vlezl na mělčinu, rozkročil nohy a čekal, až připlave k němu kapr a bude se tříti o nohy.
Tu slyší na břehu kroky. Pytlák se rychle shýbl, pak i lehl ve vodě, jen hlava mu koukala. Porybný nepoznal nic, šel dál a pytlák se mu v duchu smál. Najednou připlul velký kapr, pytlák ho popadl za skřele .... a kapr sebou mrskl, až pytlák zavrávoral, a vtom již tenounká síť jako z pavučin se mu omotala kolem nohou a pytlák s výkřikem klesá do vody!
Ráno se lidé ze vsi podivili, když našli sedláka u břehu utopeného. "Tady, na takové mělčině?" kroutili hlavou. "To není samo sebou!“
Od té doby se neztratila ani bělička; lidé měli strach a porybný pokoj. Jen někdy - tak ze zvyku šel porybný kolem. A co spatřil jednou? Na tom místě, kde našli utopeného sedláka, zjevilo se mu světýlko a tuze naříkalo.'
"Chval každý duch Hospodina!" řekl porybný a křížem žehná světýlko. "Aby ti Pán Bůh dopřál věčného pokoje!"
"Zaplať Pánbu za ta slova!" zavýsklo si světýlko. "A víš, proč jsem zakleto? Jsem duše sedláka, jehož posedla pytlácká vášeň! Já ti ryby lovil ne z hladu, ne z bídy, jen pro svou rozkoš!"
„Ty jsi...?“
„Ano, sedlák Homolka! A také trpím za svou lakotu! Ty mě můžeš vysvobodit, neboť jsi člověk spravedlivý! Jdi hned na můj sad, kopej pod hruškou v rohu a najdeš tam poklad! Polovic rozdej chudým, ostatní si nech!“
"A tvoje žena? Té patří poklad!"
"Má sama dost, ,len vykonej mou prosbu!" Zavál vítr, světýlko odletělo do křovin a sítí, tam zmizelo.
Porybný kroutil hlavou, šedivou hlavou; až dosud neslyšel, že by světýlko mluvilo. Pak zašel domů pro motyku, humny se dostal na sad a opravdu za chví1enku přišel v zemi na okovanou truhličku. Odnesl ji domů, odrazil víko a vidí plno zlatých a stříbrných peněz!
Vykonal vůli zakletého sedláka a od té doby již nikdo nespatřil světýlka.
A vodník? Ten se usmíval v sítí spokojeně, že potkalo chudého porybného štěstí!
*) Voznice jsou podlouhlé, nevysmolené sudy; nahoře otvorem asi 2 dm' se naplni vodou a pak se tam dávají· ryby, Na sádkách nebo u rybníka se zvedne prkýnko s otvoru, voznice se natočí a z otvoru hrne se voda i ryby,
Přečtěte si pohádky:
Pohádka, kterou vyprávělo chrochňátko
Zpět na stránku pohádkového království
Pohádka, kterou vyprávělo chrochňátko