Průvodce výlety:
Kašperské Hory a okolí
Kašperské Hory (740 m) jsou přirozené středisko střední Šumavy, nejvýše položené gotické město v Čechách. Sídlo existovalo již na přelomu 13. a 14. století jako rozsáhlá hornická osada při významném zlatonosném revíru. Původní jméno Reichenstein, Bergreichenstein. Jedním z center osídlení byl hornický kostel sv. Mikuláše, cca 1,5 km západně od dnešního středu města. Kolem poloviny 14.století stálo již dnešní jádro. Za panování Jana Lucemburského Kašperské Hory povýšeny na horní město. Získaly pečeť, znak a v roce 1345 osvobození od placení cla a mýta za vojenskou pomoc, které se účastnilo údajně 600 havířů. V 15. století zde v provozu téměř 40 větších zlatodolů a řada štol. Zvláštní pozornost věnoval městu král a císař Karel IV., když v letech 1356 – 1366 dal k němu zřídit obchodní silnici do Pasova. Dokladem panovnické přízně je i vystavění královského hradu v blízkosti města. Pevnost, která nese jméno svého zakladatele – Karlsberg – Kašperk (1356 – 1361), sloužila k ochraně zemské hranice, obchodní silnice (Zlaté stezky) i zlatodolů. Kašperk měl zároveň plnit úlohu správního centra Prácheňského kraje. Město Kašperské Hory v následujících stoletích posilovalo své pozice. V roce 1572 mu byl polepšen znak, 1584 získalo titul královského města a k tomu rozsáhlé pozemky včetně lesů. Upadající těžba zlata byla postupně nahrazována obchodem, sklářstvím, dřevařstvím, papírenstvím a chovem dobytka. V 19.století si Kašperské Hory udržovaly prestiž jako sídlo úřadů a škol. Osudovým předělem ve vývoji se stal poválečný odsun německého obyvatelstva. Současné perspektivy hledají obyvatelé zejména v rozvoji turistického ruchu. Kašperské Hory jsou dějištěm románů a povídek Karla Klostermanna (1848 – 1923).
Nejkrásnější památkou Kašperských Hor je kostel sv. Mikuláše z roku 1330. Kostel je trojlodní s pětibokým presbytářem a dřevěným malovaným stropem v hlavní lodi. V současné době zde probíhá archeologický výzkum a rekonstrukce kaple sv. Anny, která zřejmě vznikla ještě dříve než kostel.
Zajímavostí kostela sv. Mikuláše je to, že byl ve středověku opevněný, což dokládají především střílnová okénka ve věži a kamenná ohradní zeď. V regionu se traduje také zajímavá pověst, že do kostela vtrhli husitští bojovníci a na krátký čas se zde utábořili. Legenda dále říká, že do interiéru církevní stavby dokonce vjeli i se svými vozy.
Průzkum v hřbitovním areálu by měl přinést také odpověď na otázku, zda je toto lidové vyprávění pravdivé.
V Kašperských Horách najdeme Muzeum historických motocyklů a hraček a samozřejmě i Muzeum Šumavy s přírodovědeckými a historickými sbírkami a expozicí věnovanou zlatokopectví. Staré haldy, nálezy mlýnských kamenů a stoup, do skal tesané šachty a štoly svědčí o nenávratné slávě a o bývalém bohatství tohoto důlního kraje.
Městem a jeho okolím vede několik tematických okruhů, z nichž asi nejzajímavější je naučná stezka Cestou zlatokopů kolem Kašperských Hor, která vede údolím Zlatého potoka pod Liščím vrchem, kde bylo hlavní zlatonosné pole. U Zlatého potoka ústí nejmladší báňské práce zdejšího zlatonosného revíru z počátku 19. a 20. století, doly sv. Františka, Josefa, Bedřicha a Kristýna. V 350 m dlouhé štole Kristýna je v současnosti umístěna světově uznávaná seismická stanice GFÚ ČAV.
Ložisko zlatonosného revíru Kašperských Hor tvoří několik metrů mocná pásma ložních, mírně ukloněných zlatonosných křemenných žil a čoček nepravidelného tvaru, dosahující mocnosti až 1 m. Horniny mezi žílami a čočkami jsou zpravidla silně prokřemeněné, obsahující spíše jen stopy zlata. Závěrem navštívíme středověkou úpravnu zlatonosné rudy v archeologické rezervaci.
Spojení, doprava:
Cesta autobusem je poněkud složitá a dlouhá (a jenom v pracovní dny). Vyjedeme z Hoslovic v 6:28 do Čestic (6:34), v 7.17 vyjíždí z Čestic autobus do Zdíkova (7:48), kde si počkáme do 8:54 konečně na autobus do Kašperských Hor. Tam se dostaneme v 9:18.
Pokud chceme jet zpátky zase do Hoslovic, moc času na procházky nemáme. Autobus vyjíždí ve 13:50 do Čestic, na Špici (14:54), v 15:00 přestoupíme do autobusu do Hoslovic (15:13).
Jinak máme možnost vyjet z Kašperských Hor v 15:44 do Stach (16:03) a ze Stach v 17 do Čestic (17:38). Z Čestic už musíme pěšky.
Rozhodně lepší je jet autem nebo na kole krásnou cestou přes Novou ves, Parýzek, Strašín a Kašperk, během níž můžeme vidět spoustu zajímavého.
Zajímavé cíle na cestě:
Vyjedeme po silnici na Novou Ves, údolím Novosedelského potoka, krásným údolím přes Parýzek, okolo přírodní rezervace Na Volešku do Strašína.
Strašín
Nejpozoruhodnější památkou Strašína je kostel nanebevzetí Panny Marie. Byl postaven v letech 1736-1739 na základech kostela z r. 1369 v těsné blízkosti zaniklého hradiště. Ve věži jsou zazděná románská podvojná okénka. Dřevěná zlacená gotická socha P. Marie z 2. poloviny 15.století. Románská kostelnice.
O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce. Další legenda také mluví o pokynu z nebes. Panna Marie se synáčkem v náručí se zjevila knězi na skále za kostelem. Na znamení svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého ihned „vyprejštila voda“. Skutečně důstojným poutním místem se Strašín stal za správy pana Půty ze Skály a na Rabí, který byl velkým strašínským mecenášem.
Zajímavé a velmi málo známé zbytky pravděpodobně nedostavěného hradu se nacházejí asi 1 km jižně od Strašína a 11 km jihovýchodně od Sušice. I když se na lokalitě dochovaly jen malé zbytky, není příliš složité ji najít: pokud budete pokračovat z osady Lazny po silničce k jihu (směr Javorník) a po asi 100 metrech za posledními domky odbočíte vlevo do lesa, je jen potřeba jít stále vzhůru, až na vrchol hřebene.
Zbytky hrádku jsou skryty na vrcholu lesnaté ostrožny, který je na jižní a částečně i jihozápadní straně chráněn příkopem a valem. Toto opevnění však očividně nebylo dokončeno a zcela pak chybí i na poměrně snadno přístupné severní straně. Na ploše lokality v čele za příkopem stojí asi 2 metry vysoký skalní blok, který však nenese patrné zbytky úprav, přestože se právě zde našlo při průzkumu lokality nejvíce keramických zlomků. Jediným zbytkem zástavby hrádku je pak asi 80 cm vysoká zídka z nasucho kladených kamenů, jejíž zbytky najdete nad příkopem na západní straně.
Když pojedeme dál, tak nedaleko vpravo od silnice na Sušici je Strašínská jeskyně, krasová jeskyně v krystalickém vápenci (bez krápníků, s obřími hrnci a komíny ve stropě), bohužel ale nepřístupná.
Za Nezdicemi stoupáme vzhůru. Vpravo se zdvíhá Sedlo, (902 m) s halštatsko- laténským hradištěm, střežícím cesty v povodí horní Otavy a rýžoviště zlata. Osídleno bylo i po zániku keltské moci v takzvané římské době. Kraj pak znovu ožil s příchodem Slovanů, na vrchol se vrátil stavební ruch a život. I Slovanům sloužilo hradiště jako strážiště a útočiště. Valy 900m dlouhé a až 7 m vysoké z kamenů kladených „na sucho“ doplňovaly srubové věže a palisády. Nálezy keramiky z tohoto místa jsou vystaveny v muzeu v Kašperských Horách. Místo je opředeno pověstmi o obrech. Na Sedlo se nejlépe vypravíme z Albrechtic, kde si nezapomeneme prohlédnou starý kostelík P. Marie ze 13. století. Druhá přístupová cesta vede z parkoviště pod Kašperkem.
Kašperk
Hrad Kašperk nechal postavit Karel IV , vystavěl ho kolem roku 1360 Vít Hedvábný a na panovníkovu počet ho nazval Karlsberg.
Hrad měl napomáhat ochraně zemských hranic a obchodní cesty vedoucí z Pasova do Čech a být správním střediskem krajiny, v níž se rozvíjela těžba zlata a stříbra.
Téměř neustále byl však zastavován různým držitelům. V husitských dobách to byli významní přívrženci kalicha Zmrzlíkové ze Svojšína, později Šternberkové, Půta Švihovský z Rýzmberka, Švamberkové. Roku 1584 rozprodal císař Rudolf II. velkou část kašperského panství a konečně roku 1617 celý hrad i se zbytkem panství koupilo město Rejštejnské Hory, nazývané odtud Kašperské Hory. Tehdy byl hrad již ve špatném stavebním stavu a město o něj nepečovalo o nic víc než předchozí držitelé. Po roce 1655, kdy byl vydán rozkaz k boření pevných hradů, přestali jej měšťané udržovat úplně a navíc z něho vylámali a odvezli všechen použitelný stavební materiál.
Dnes je hrad v sezóně přístupný veřejnosti a stojí za vidění. Stavba hradu i hradní nádvoří jsou samy o sobě velice zajímavé. Interiéry jsou prakticky prázdné.
Nedaleko je ještě Pustý hrádek. Celý vrch si můžeme obejít po turistických značkách.
